Točník

Adresa:
Točník
Točník
Středočeský kraj > Kulturní akce Beroun

Jedná se o zríceniny hradu na Zámecké hore (osídlené již v dobe Halštatské) na horním konci kremencového bradla, na jehož dolním zakoncení stojí hrad Žebrák. Hrady se nacházejí nad obcí Tocník, nedaleko mesta Žebrák. Vystavením hradu Tocníka v tak tesné blízkosti dolního hradu Žebrák vzniklo v Cechách nejmajestátnejší a dodnes nejzachovalejší souhradí. Bezprostrední prícinou ke stavbe nového hradu Tocníka, vzdáleného od místa dolního hradu sotva 500m, byl bezpochyby požár, který poškodil hrad Žebrák v roce 1395. Nedlouho poté si zacal král stavet honosnejší sídlo na vyvýšenejším míste. V tomto kritickém období vlády Václava IV., kdy nenávratne zanikaly staré hodnoty, bylo nezbytné, aby i stredoveký hrad reagoval na nebezpecí, ohrožující samou podstatu jeho existence. Nejen v organizaci a zpusobu boje, ale i v architekture znamená tato doba, a dokonce i hrad Tocník samotný, zvrat, jímž jedna epocha koncí a soucasne klade základy pro nástup príští. K neopakovatelným prednostem této epochy patrilo také to, že mela ješte tolik výtvarné síly, aby rozpor mezi novými obrannými požadavky a staršími estetickými postuláty dovedla preklenout a dokonce ze všeho i výtvarne težit. Za prísne uzavreným vyklenutým celem Královského paláce se zamrížovanými okny a nárožní bosáží, jehož strohost zmírnovaly jen bílé štukové rámy kolem oken, dovedl architekt vykouzlit interiéry plné typicky poutavého a dráždivého puvabu. Nepravidelné vnitrní prostory budovy byly pro mistra královské huti, který tu pusobil, jen vítanou záminkou, aby rozvinul své klenební umení. Prestože kvalitou kamenického zpracování oken a portálu nezustává tzv. Purktrabský palác za Královským pozadu, je mezi obema budovami rozdíl takrka dvou historických epoch. Zatímco Královský palác zahajuje novou stavební i fortifikacní epochu a je dispozicne i výtvarne prímo nabit rozporností dobové atmosféry, je sálová stavba zcela konvencním opakováním schématu, které je skoro tak staré jako hrad sám. Je nepochybné, že hrad, tak rozsáhlý a výtvarne tak prvoradý, nebyl postaven jen pro osobní lovecké potešení krále. Prozrazuje to už samotná existence dvou palácu, tak rozdílných ve vnitrním i vnejším vybavení. Sálová stavba byla, jak už vyplývá z jejího oznacení, urcena predevším reprezentaci - zde byli bezpochyby prijímáni oficiální hosté. (Velký sál 2. patra dokonce prevyšoval svými rozmery 34×15m do té doby nejvetší reprezentativní síne - na Karlštejsne 22x8,5m, románský sál na Pražském hrade 32x9m, Karolinský 30x16m a na sál na Krivokláte 28x8m.) Vnitrní obytné jádro naproti tomu melo být podle zarízení i zpusobu opevnení vyhrazeno jedine soukromým potrebám krále a jeho nejužší družiny a melo být i jeho posledním útocištem. Královský palác byl proto oddelen od ostatního hradního provozu a posunut až na samý okraj príkopu a spojený vnejškem ješte.